Jak jsem se propracovala ke svým kilům? Asi jako spousta z nás, nikdy jsem nebyla hubeňour, navíc jsem "trpěla na průdušky", což mi přineslo jisté úlevy při cvičení už ve škole. V pubertě jsem začala pučet do své kulatosti opravdu rychle, pohybovat jsem se styděla, o to rychleji kila přibývala. Navíc dětskou logikou jsem neviděla na tloušťce nic špatného, vždyť rodiče, bratr i další členové širší rodiny byli také buď oplácaní nebo obézní, ale spokojení. 

     Samozřejmě jsem se jednou za čas pokusila začít hubnout, ale brzy jsem to vzdala. Ve svých 24 letech jsem po dlouhé době opět zkoušela hubnout, tentokrát pod dozorem lékaře za pomoci léků, které měli blokovat pocit hladu centrálně a v kombinaci s diabetickou dietou. Zhubla jsem 25 kilogramů, ale pak přišli zdravotní potíže, léky jsem vysadila a našla si důvody, proč nemám čas chodit k lékaři. Chvíli jsem si váhu držela a pak začala opět plynule nabírat. 

     Po několika letech spokojeného přecpávání, tentokrát ne sama, ale už i s manželem, který rád vaří, rád jí a nemá rád zbytky na talíři, jsem opět několikrát zkusila diabetickou dietu, ale v obchodě jsem se neorietovala v hodnotách potravin, co se mi zdálo dietní, to jsem koupila, pečivo jsem omezila tak na polovinu toho kolik bych jíst měla, cpala jsem se zeleninou, bílkovin jsem taky moc nesnědla. Samozřejmě jsem vydržela pár měsíců a pak si vyhladovělé tělo vynutilo své.

     Letos v zimě jsem se rozhodla, že letos sebou vezmu na dovolenou i mladšího brášku a aby si ten týden prázdnin užil, začala jsem plánovat výlety, jenže ouha ... jak mám chodit po výletech, když už pár let všude jezdím autem, když mám někde kousek jít po svých tak jsem hned unavená, zadýchaná, bolí mě záda a lecos dalšího? Prostě se musím začít víc pohybovat! To bylo první důležité rozhodnutí. A tak jsem začala chodit, na jiný pohyb si zatím netroufám. Jak jsem se tak bavila s kolegyněmi v práci, padla další důležitá otázka: proč teda nezkusím i nějakou dietu? Jenže jakou? Naštěstí se našla kolegyně, která měla výbornou zkušenost s "nějakým" STOBem!

     Zkusila jsem to a ejhle ono to jde! Denně si plánuju jídlo na další den, kupuji zdravé, kvalitní potraviny, dokonce mi začíná vadit, když mám manželovi kupovat to jeho oblíbené tučné, chemické a nekvalitní jídlo. Hlad nemám pokud se nestane, že se najíst prostě nestihnu.Občas zhřeším a bez výčitek. A co je nejdůležitější, chutná mi a postupně dieta přestává být dietou, je to prostě způsob jakým se stravuju. Včera jsem zvládla 15 km po svých, stálo to spoustu sebezapření, ale s podporou kolegyň z práce jsem to dokázala.

     Doufám, že vydržím. Netoužím být štíhlá, jen zdravá a spokojená sama se sebou.